Výchozí fakta o Bibli, proč se bible čte, autentičnost bible. Největší bestseller všech dob aneb je bible věrohodný zdroj?
1. Úvod: Bůh mluví?
Dovolte na začátek rétorickou otázku: Kdybyste byli Bohem, který vše stvořil, a který také stvořil člověka jako bytost sobě nejbližší, nejosobnější a tedy nejvznešenější, a tento člověk by se proti vám vzepřel a vzdálil se vám, ale vy – protože jste jako Bůh bytost milující (absolutně) – vy byste jej chtěli získat zpět, jak byste to udělali?
Bůh se rozhodl oslovit člověka, a to dvojím způsobem: a) slovem (slovy), b) činem.
Dnes budeme hlavně přemýšlet o těch slovech, tedy o bibli. Bible totiž sama o sobě říká, že je Božím slovem. Ta slova jsou tu, člověk je má k dispozici, ale otázka zní: Není to kruhová argumentace: bible říká, že bible je Božím slovem? Jsou to opravdu Boží slova? Nebo jsou to pouze slova lidských mudrců dávnověku, která mohou být zajímavá, poučná, inspirativní, ale rozhodně nemají jakýkoliv nadpřirozený původ či univerzální závaznost?
Povím vám dnes některá fakta o bibli, která křesťany vedou k víře, že bible není jen tak obyčejná kniha. Ale povím vám také svou osobní zkušenost s biblí, která mě vede k víře v její důvěryhodnost.
2. Výchozí fakta o Bibli
– Dvě části, SZ, NZ, 66, knih, hebrejsky, řecky, aramejsky.
– Psáno 40 různými autory (státníci, rybáři, pastýři, básníci, učenci, lékař, apod.) v rozsahu zhruba 1500 let; na třech různých kontinentech; za rozličných okolností – za války, na cestě, v exilu, v míru; různé žánry – historické spisy, deníky, poezie, dopisy, písně.
– V průběhu let lidé rozpoznali, že se právě těmito knihami vine jednotná myšlenka jako ona příslovečná červená nit, která lidstvo velmi oslovovala, a právě proto vznikla tato „biblia“, čili knihovna knih – k této myšlence se za chvíli ještě vrátím.
– Bible je nejčtenější a nejvydávanější knihou v dějinách lidstva. Dle posledních statistik mezinárodní Bible Society vychází 60 milionů výtisků ročně. Též v minulosti to byla nejvíce opisovaná a vydávaná kniha, a to naprosto mimořádně z hlediska kvantitativního.
– Ranost a množství prvních opisů originálu má určité implikace pro věrohodnost záznamu, ale teď nechci zacházet do takových detailů.
– Tabulka nezachycuje množství překladů do dalších světových jazyků. Počty zde jsou stejně ohromující. U některých kmenů a národů musela být dokonce vytvořena psaná forma jazyka, aby do něj mohla být bible přeložena. Něco podobného u žádné jiné knihy neznáme.
3. Něco k obsahu aneb proč se bible čte?
Co z toho plyne? Možná si řeknete: No a co? Možná na vás tyto kvantitativní okolnosti bible nedělají žádný dojem. Přiznám se, že též dávám přednost jiným než kvantitativním aspektům, ale zmínil jsem to jen proto, že chci vznést otázku: Proč? Proč je tolik čtena? V čem spočívá její „kouzlo“?
Křesťané říkají (a já se k nim přidávám), že jim mění život. Nebo ještě jinak: když jí čtou, prohlubuje jim vztah s Bohem.
Bible sama říká, že to je něco, co od ní můžeme čekat, viz 2.Tim.3:16,17: „Veškeré Písmo bylo inspirováno Bohem; poučuje nás o tom, co je pravda, vede ke zpytování a nápravě vlastního života a vychovává nás k správnému jednání. Tak je potom Boží člověk náležitě připraven ve všech směrech konat dobré Boží dílo.“
Jak to bible dělá? Svým obsahem, svým hlavním tématem či myšlenkou, která se vine celým příběhem, jako zmíněná červená nit, a ta zní:
1) Bůh stvořil vše, co je, stvořil též člověka jako nejvznešenější bytost všeho stvoření,
2) Ale člověk ve své vznešenosti zpychnul a odvrátil se od svého stvořitele pryč, a tím se odloučil od zdroje života a dobra a důsledkem toho propadl zkáze a smrti
3) Bůh ovšem člověka miloval tragicky absolutní láskou a proto ho nezavrhnul, ale rozhodl se ho zachránit, vzal na sebe podobu člověka, Ježíše Krista a v této lidské podobě přemohl moc zla a smrti.
Ona oběť, kterou Kristus pro člověka podstoupil, je ten čin lásky, který je vrcholem veškerého Božího oslovení člověka. O detailech tohoto způsobu Boží řeči, budeme mluvit příště. Teď chci jen podtrhnout skutečnost, že Kristus je tím vrcholem, tou červenou nití, která vše spojuje ve smysluplný celek. Celý SZ je vlastně výkladem, proč je to se světem a lidstvem tak, jak to je, proč potřebuje Mesiáše (Zachránce) a předvídá jeho příchod. Evangelia (dobrá zpráva) pak přináší dobrou zprávu o jeho příchodu a zaznamenávají jeho život. A zbytek NZ vykládá význam a důsledky Kristova spásného činu.
4. Omračující fakt: mýtus, který se stal skutečností
Skeptik si v tuto chvíli řekne, že se křesťané jednoduše nechali dojmout hezkým starým příběhem, sepsaným schopnými mudrci, a že podobných heroických mytologií je spousta.
Je pravda že, je to silný příběh, ovšem jeho síla není až tolik v literárních prostředcích (pro dobrý mýtus by to po pravdě byly dost špatné a nudné prostředky), ale v naprosto ohromujícím nároku, který bible zcela bez obalu předpokládá. A totiž, na rozdíl od ostatních mytologií se bible tváří, jako bychom ji měli brát vážně. U běžných mýtů se ani nepředpokládá, že by tomu čtenář měl věřit jako skutečnosti, ale bible je zvláštní tím, že právě naopak s úplnou samozřejmostí předpokládá, dokonce k tomu sama nabádá, aby byla čtena vážně – ať už to, co říká, vyslovuje jazykem jakéhokoli žánru. Ať už mluví o pravdě, o světě, o lásce, o zlu o hříšnosti, o lidské povaze, potřebách, o ctnostech…, vypovídá o skutečnosti, mluví vážně a pravdivě.
Kde se bere tento pravdivostní nárok? V předpokladu, že je Božím slovem, ne pouze lidským. Je to Bůh, který vypovídá o skutečnosti, a protože ji stvořil, měl by vědět, jak se to s ní doopravdy má?
Ovšem klíčová otázka zní: Je možné tento nadpřirozený původ bible nějak ověřit, potvrdit?
5. Autentičnost bible
Věřím, že autentičnost nadpřirozené inspirace bible je možné doložit:
a) Není to báje. Neodpovídá dobovému mytologickému žánru (srovnej např. Homérův příběh o Achillovi)
Z hlediska literární formy má dobový mýtus určité charakteristické rysy jako např.: heroismus hl. hrdinů, dějovou přímočarost, detailovou plochost, jednotnou formu apod. ==> Obvykle hrdina vstoupí na scénu, vyvstane zápletka, která sebou přináší nutnost vykonat hrdinský čin, hrdina jde a vykoná jej, čímž nastane rozuzlení a nakonec přijde závěr. Z příběhu pak obvykle plyne určité poučení (ať už kosmogonické, theogonické, antropogonické, etiologické či jiné).
Bible tyto rysy nemá. Naopak vykazuje se nepoutavým dějem, zdlouhavou zápletkou, nudnými detaily, překombinovaným vyvrcholením děje.
Jak to vysvětlit? Bible si nedělá ambici na to, být dobrým čtivým mýtem, ale popsat skutečnost.
b) Vnitřní konzistence
Navzdory časovému a prostorovému rozpětí vzniku bible, množství autorů, kontroverznosti dílčích témat, bible udivuje vnitřní harmonií a jednotou.
Jak to vysvětlit? Autor je ve skutečnosti jeden a ví, co chce říci, aby to mělo hlavu a patu.
c) Naplněná proroctví
Existuje zhruba 300 SZ proroctví, která se později skutečně naplnila.
Zaměřím se pouze na ta, která se vztahují ústřední postavě Ježíše Krista, těch je kolem třiceti a jsou velmi konkrétní:
Jeho příchod je v SZ předpovězen 191x
Původ: z kmene Juda, potomek Jišajův, z rodu Davidova
Místo narození: Betlém
Navzdory představám samotných autorů biblických textů (o hrdinském vojevůdci) bylo předpovězeno, že bude trpět, v Iz.53 je detailně popsáno 12 aspektů jeho utrpení, které se stalo.
Bylo předpovězeno, že jeho ruce a nohy budou probodeny, a to dávno před tím, než Římané vymysleli ukřižování jako způsob popravy (Ž. 22:17).
Bylo též předpovězeno, že se bude losovat o jeho oděv (Ž. 22:18).
Námitky:
Manipulace s daty – čili domněnka, že proroctví byla antidatována, napsána až po události. Tento argument nešlo věcně vyvrátit až do roku 1947, kdy byly nalezeny tzv. Kumránské svitky ze 2.stol.př.Kr. Do té doby nejstarší opis SZ byl pouze zhruba tisíc let starý.
Manipulace s informacemi – čili domněnka, že autoři NZ znali SZ, a tak Ježíšův životopis upravili, nebo dokonce úplně vymysleli tak, aby harmonizoval s těmi SZ proroctvími. To ovšem nedává smysl logicky. Kdyby to skutečně udělali, byli by to lháři, podvodníci, tedy zlí lidé. Ale jak potom vysvětlit, že by podvodníci a navíc prostí lidé (rybáři) vymysleli tak vznešené dílo z hlediska morálního, tak komplexní hodnotový systém, a celkově tak hluboký literární obsah, který je považován za to ušlechtilejší, co kdy lidstvo mělo?
Takových svědectví je spousta, např. Nostradamus – ovšem jsou to na rozdíl od bible velmi nejednoznačná a mlhavá proroctví, která můžou znamenat cokoli, jinými slovy se nedají ověřit.2
Toto jsou určitá fakta, která nasvědčují pravdivosti toho, co o sobě bible říká, totiž, že je skutečně zvláštní, doslova nadpřirozenou knihou. Možná vás fakta nepřesvědčují, tak to s námi lidmi někdy bývá, ne vždy se necháme přesvědčit i zřejmými věcmi. Ale přesto jsem vám je ve stručnosti chtěl naznačit, protože myslím, že je fér vzít fakta v potaz pro jakékoliv další přemýšlení o bibli. A navíc se přiznám, že já sám jsem nezačínal fakty, mě nejvíce od začátku nepřesvědčovala fakta, ale něco úplně jiného…
d) Existenciální relevance
Když jsem se poprvé setkal s biblí (už ani nevím, kdy to bylo), oslovila mě její lidská pravdivost, okamžitě jsem cítil, že tohle napsal někdo, kdo mě zná, kdo mi rozumí a kdo, to se mnou myslí dobře.
A bible je něco jako dopis od nejbližšího přítele, který mi chce sdělit, že mě má rád, a to láskou, která je až na smrt, která je absolutní a při tom tak blízká, tak intimní a tak potřebná. A čím víc ji čtu, tím více mě to vede k tomu, abych jednal podle toho, co říká a čím více tak jednám, tím více se mění můj charakter a prohlubuje se můj vztah s Bohem. Jinými slovy, její nadpřirozenou moc si ověřuji na svém životě.
Skeptik by i v tuto chvíli mohl namítnout, že slyším trávu růst, že mi předpojatost kalí zrak, jinými slovy, že v té knize vidím něco zvláštního, protože k ní mám zvláštní vztah. Že k bibli mám zvláštní vztah, nepopírám, ale je opravdu zvláštní. Vyjádřil bych jej spojením „obtížná radost“. Obtížná proto, že bible má tu schopnost rozkrýt všechny zákruty mého charakteru, a to občas není moc příjemné, ale je to též radost, protože není nic lepšího než svědomí očištěné přiznáním a odpuštěním, ke kterému bible vede.
6. Závěr
Bible není obyčejná kniha, ale slovo od Stvořitele, které doprovází jeho činy, především pak spásný čin Ježíše Krista.
Otázky k diskuzi
1. Zkoušeli jste někdy číst bibli? A jak to šlo?
2. Setkali jste se někdy s necitlivou nebo nemístnou argumentací biblí? Či přímo zneužitím bible. A jak to na vás působilo?
3. Co je vám překážkou pro čtení bible?
4. Stalo se vám, že k vám Bůh někdy promluvil? Pokud ano, jak víte, že to byl on? Pokud ne, jak by k vám měl promluvit, abyste věděli, že je to on?